Elektrický pohon využívaný při dopravě a ústřední prvek udržitelného dopravního systému šetrného ke klimatu
Elektromobilita je pohyb plně nebo částečně elektricky poháněného vozidla. Elektromobilitu známe z kolejové dopravy již řadu let. Nyní se s elektromobilitou stále častěji setkáváme u jízdních kol, osobních a užitkových vozidel. Elektromobily lze nabíjet z jakékoli zásuvky. Běžné domácí zásuvky však lze pro nabíjení elektromobilů použít jen v omezené míře. Vzhledem k nabíjecímu výkonu a související době nabíjení jsou však nejlepší volbou nabíjecí stanice speciálně vyvinuté pro elektromobilitu (wallbox nebo nabíjecí sloupek). Energetický průmysl je zde důležitým partnerem pro e-mobilitu, protože je odpovědný za spolehlivou celostátní nabíjecí infrastrukturu.
Odvětví dopravy se na celkových emisích CO2 podílí zhruba jednou šestinou a nese tedy velkou odpovědnost za jejich snižování. Vzhledem k tomu, že fosilní paliva benzín a nafta mají velmi nízkou účinnost, je potenciál úspor u automobilů velmi vysoký. Elektrický pohon také nabízí řešení problému s oxidy dusíku a pevnými částicemi ve městech. Vzhledem k tomu, že elektrická vozidla jezdí s nulovými místními emisemi a pevné částice z otěru brzd jsou do značné míry eliminovány elektrickou rekuperací, zůstávají zdrojem pevných částic pouze pneumatiky.
Pořizovací náklady jsou v současnosti stále o něco vyšší než u srovnatelných konvenčních vozidel. Existují však různé dotační programy/příplatky na nákup e-vozidel a navíc jsou náklady na tankování elektřiny nižší.
První modely generace elektromobilů měly v praxi, pokud jde o dojezd, výsledky, které nevzbuzovaly nadšení. Teoretický dojezd 300 km se často může snížit na 150 km, zejména v zimních měsících. Mezitím se však situace změnila. S kapacitou baterií přes 60 kilowatthodin je možný dojezd kolem 400 km. Podle Spolkového úřadu pro automobilovou dopravu ujedou motoristé v Německu v současné době v průměru 38 kilometrů denně.
Z pohledu provozovatelů rozvodných sítí představuje současný počet elektromobilů výzvu. Nabíjení elektromobilu znamená dodatečný vysoký výkon po relativně dlouhou dobu. Hlavní dobou nabíjení jsou obvykle noční hodiny s nízkou spotřebou; pak by se v Německu mohlo nabíjet přibližně 50 milionů aut najednou. To lze přirovnat k ranním hodinám, kdy se v domácnostech rozsvěcují světla, běží kávovary a paralelně se spouštějí průmyslové provozy. Rozhodně platí, že nabíjení je třeba chytře naplánovat. Pokud se navíc rozšíření fotovoltaiky orientuje na poptávku, může se zatížení sítí dokonce snížit.
Podle hlavního plánu infrastruktury pro dobíjení, který vypracovala spolková vláda, je cílem do roku 2030 vybudovat milion veřejně přístupných dobíjecích míst pro elektromobily v celé zemi. Ve 4. čtvrtletí roku 2021 byl počet dobíjecích stanic v Německu přibližně 25 500. Ve stejném čtvrtletí předchozího roku to bylo přibližně 21 400. Vývoj pokračuje a má vzestupnou tendenci. Přesto je však stále potřeba urychlit výstavbu. Podle odborníků tvoří v současné době největší podíl nabíjecí infrastruktury neveřejné nabíjecí stanice (možnost nabíjení v místě bydliště nebo pracoviště).
Nabíjecí výkon nabíjecích stanic je významným faktorem pro dobu nabíjení. Ve většině případů stačí elektromobilu nabíjecí stanice o výkonu 11 kW nebo 22 kW. Existují však i stejnosměrné nabíjecí stanice, které nabízejí vyšší nabíjecí výkon (až 300 kW). Nabíjecí stanice jsou v podstatě speciálně přizpůsobeny individuálním potřebám.
Neváhejte nás kontaktovat, rádi vám individuálně poradíme.
Navázat kontakt
